Jednadvacetiletý Ahmad Muhammad Jasín je nadaným malířem z Nábulusu. Rozhodně se nejedná o žádného konvenčního malíře, ale o umělce, který velmi ostře vystupuje z řady. Tento muž, jehož domovem je Palestina, své malby vytváří na články starých kaktusů, ze kterých dýchá nelehká historie. Kaktus si vybral proto, že se jedná o rostlinu velmi přizpůsobivou a dlouhověkou, proto představuje v očích Palestince velký symbol. Navíc v arabštině kaktus znamená nejen název rostliny, ale i trpělivost.
Tou jsou vybaveni obyvatelé Palestiny po zničující katastrofě. Mladík se snaží touto uměleckou cestou vytvořit odkaz a vzpomínku na nelehkou historii jeho národa. V roce 1948 ztratili mnozí Palestinci svoji střechu nad hlavou. Prozatím je dokončeno pět kaktusů. Jeho malby jsou propracované do detailu a zrcadlí bohužel pravdivou realitu z poměrně blízké minulosti. Velice autentická je malba staré vzlykající ženy, držící v jedné ruce klíč. Právě ten je symbolem práva na návrat Palestinců domů. V ruce druhé svírá plod kaktusu, který symbolizuje trpělivost.
Na dalších dvou malbách jsou děti. Ty značí budoucnost. Silný moment značí novorozeně, držící ruku starce. Toto vyobrazení symbolizuje celoživotní odboj. Z malby děťátka, kojeného přes kaktus, otvor, který v něm zbyl po střele, sálá bezmoc. Ahmad odstraní z kaktusu bodliny a stejně jako plátno napne na rám. Mladý umělec prý hledal cestu, jak se vyjádřit k problematice Palestinců. Pro umělce, jako je Ahmad, bylo výtvarné zobrazení jasnou volbou.
